Nezadržitelný postup, 18. února 2025

Milí přátelé,

letošní rok kráčí nezadržitelně kupředu. Ještě jsme se v něm ani pořádně nerozkoukali a již ukrajujeme z měsíce února. Poslední dny byly poznamenány dvěma událostmi, časově i prostorově relativně vzdálenými, které však i přesto mají mnoho společného.

První z nich je každoroční připomínka objevení Nového Dvora, ke kterému došlo 30. ledna 1999. O této události jsme již měli možnost se zmínit. Každý rok si ji věrně připomínáme. Je stále živou vzpomínkou a díkuvzdáním za všechny dary, kterým tato událost dala vzniknout. Naši bratři, kteří toto místo za mlžného odpoledne objevili, viděli víc než neutěšené trosky budov. Již měli před očima krásu, která se v nich skrývala, krásu, která, ač to bude stát pot a úsilí, z těchto sutin vzejde. A tato pravda je platná i v našich životech. Hledět dál, za hranice bezprostředně vnímatelného, je důležité.

Často totiž nevidíme krásu, která se skrývá za všednodenností, za banálnostmi našich dnů. Ona tam však je, skrytá a netrpělivě čeká, až jí dáme vzejít, až jí umožníme projevit a ukázat se. Objevit tuto krásu v našem životě je někdy dost náročné, zvláště ve zkouškách či situacích, kdy vše dává dojem, že neexistuje. Vyžaduje to vidět dál než na špičku svého nosu. Je to podmíněno neochvějným postojem víry v dobro, které se nachází v každém člověku, byť hluboce skryto.

Druhou událostí bylo založení nového kláštera v Senegalu. Loni jsme se již v jednom dopise o přípravě nové fundace v této zemi zmiňovali. Ten den s velkým „D“ nastal 26. ledna. Tedy v den, kdy slavíme slavnost našich Svatých Zakladatelů. Je v tom krásná symbolika, kdy z pradávných kořenů vyrůstá nová ratolest a také velká odpovědnost: kráčet věrně ve stopách našich Zakladatelů a nespočetného množství mnichů, kteří nás na této cestě předešli. My, co jsme prožili založení našeho kláštera na Novém Dvoře, víme, že založením teprve vše začíná a nebude to procházka růžovým sadem. A budou-li růže, bude zcela nepochybně i trní… Pár fotografií Vám přiblíží atmosféru tohoto významného dne.

Dobro vždy něco stojí. Dr. Elisabeth Kübler-Rossová vysvětluje: „Lidé, kteří nikdy nebyli zraněni, nikdy nežili. Lidé pokrytí jizvami mají zvláštní vnitřní jiskru. Naučili se, že rány slouží jako zkoušky, životní testy, které prověřují naši sílu, naše vnitřní přesvědčení, náš charakter. A zkušenost ukazuje, že zatímco někteří lidé jsou životními zkouškami zdrceni a pobouřeni, jiní z nich vycházejí s větším smyslem pro pokoru a duchovní hloubku, odpoutaní od malicherností a znovu zaměřeni na to podstatné, naplněni jemností a laskavostí vůči všem."

Přeji vám, aby tato vnitřní jiskra ve vašem srdci nikdy nevyhasla.

O. Jiří, celerář opatství Nový Dvůr a jednatel společnosti Labora s.r.o.