Přátelství, 18. září 2025

Milí přátelé,

ceníte si přátelství? Věřím, že ano. Vždyť přátelství je bohatství, které otevírá srdce a patří k těm nejcennějším lidským hodnotám.

Přátelství není splynutí, při kterém mizí hranice mezi dvěma lidmi. Skutečné přátelství naopak existuje proto, aby ten druhý mohl růst směrem k vnitřní svobodě a rozvíjet své dary. Je to dar srdce, aby ten druhý mohl být sám sebou a stal se plnohodnotnou lidskou bytostí.

Víme, že není snadné přijímat lidi se vším krásným i zraněným v nich, přijímat svou vlastní realitu
i realitu druhého. Ale jiná cesta neexistuje. Protože přátelství má kořeny v realitě, ne ve snech. Skutečné přátelství lze proto prožít pouze tehdy, přijímáme-li druhé takové, jací jsou.

Proto přátelství vyžaduje čas. A věřím, že si ho skutečně najdete i k tomu, abyste si přečetli až do konce homilii Otce opata ke slavnosti sv. Bernarda. Je krásnou a inspirující výzvou k přátelství.

Vy jste solí země...

Aristoteles a svatý Tomáš Akvinský o soli přemýšleli. Rád bych vám přečetl kousek z Aristotela:

Jak praví přísloví: Není možné poznat jeden druhého, dokud jsme společně nesnědli jisté množství soli. (Eth. à Nic, VIII, 4, 1156b).

Andělský doktor neupřesňuje, o jaké množství se jedná. Pravděpodobně toto řecké úsloví neznal. Jeho komentář nepřidává nic jiného než to, že přátelství je vzácné a vyžaduje čas. Volá-li nás Pán k tomu, abychom byli solí země, není to i pozvání k hlubšímu přátelství uvnitř mnišské komunity — v duchu cisterciácké tradice? Možná ano! Dříve než budeme hledat porozumění u učených filozofů a teologů, podívejme se na naši prostou zkušenost společného života.

Moji dva sousedé v refektáři si vždy přisolují jídlo, které nám kuchyně předkládá. Já to nikdy nedělám. Ale dávám jim najevo své přátelství tím, že jim podávám slánku nejdříve napravo a pak nalevo. Naše vztahy tím získávají n srdečnosti.

Co na to říkají filozofové a teologové? Aristoteles a svatý Tomáš objevili poměr mezi vnějšími smysly a ctnostmi rozumu. Chuť se vztahuje k moudrosti: moudrý člověk má vytříbenou chuť. Vnímá skutečnost v bohatosti jejího celku. Úlohou soli při vaření je odhalit chuť potravin; když solíme příliš málo, pokrmy jsou bez chuti, a naopak příliš velké množství soli překrývá jejich vlastní chuť. Podobnou úlohu má sůl ve vztazích mezi bratry – má odhalit chuť bratří: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři, když pobývají pospolu (Ž 132,1).  Kuchařova moudrost spočívá v tom, že soli nepoužívá ani příliš mnoho a ani příliš málo, solí tak akorát. U svatého Benedikta je to podobné: moudrost, která se projevuje v bratrských vztazích, spočívá v tom, že přidáváme dostatek soli, ne však příliš.

Svatý Marek v paralelním úryvku po zmínce o Posledním soudu, kdy každý bude solen ohněm, dodává: Mějte sůl v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji (Mk 9,50). Evangelium nenavrhuje, abychom své bratry podrobovali zkoušce ohněm, jak tomu bude při Posledním soudu. Touha žít ve vzájemném pokoji by nám měla pomoci těmto pokušením odolat.

V klášteře se bude přátelství rozvíjet, jen pokud naše vztahy nebudou ani příliš mdlé, ani příliš slané. Ať ten, kdo solí příliš mnoho, znovu najde míru; a ten, kdo soli dává málo, ať přidá – ale s mírou. Budeme se tak chovat jako opravdoví synové svatého Benedikta.

Také teologové k této delikátní otázce přidávají svou špetku soli, když říkají, že moudrost je darem Ducha Svatého, který nezávisí na našem úsilí. Jsou jen dvě podmínky, abychom moudrost získali: uvědomit si, že nám schází, a prosit o ni Boha. Proto Pán dobrořečil svému Otci, že tato tajemství skryl před moudrými a chytrými a odhalil jej maličkým (Mt 11,25). Zabývat se filozofií
a teologií je dobré! Ale jen pokud zůstaneme maličcí, vědomi si toho, co nám může nabídnout pouze Bůh.

Co mohu udělat, abych byl ve své komunitě skutečně solí země? V evangeliu Ježíš často mlčí. Co máme slyšet, když se ho v našem osobním životě často ptáme a Ježíš mlčí? Svatý Augustin se zamýšlel nad Ježíšovým mlčením v okamžiku, kdy se ho Pilát ptal: „Quid est veritas?“ Z této otázky vytvořil Africký učitel přesmyčku, jinou větu složenou ze stejných písmen: „Est Vir qui adest.“ V překladu: „Co je pravda? Je to tento Člověk zde přítomen.“ Kristus, Ecce Homo. Když Kristus neodpovídá na otázky, které si klademe nebo které klademe jemu, je to vždy proto, aby nám nabídl možnost setkat se s ním v tichu, říká náš přítel kardinál Sarah. Kristovo mlčení nás zve k setkání s ním.

Co mohu udělat, abych byl ve své komunitě skutečně solí země? Měl jsem tedy i já dnes, v den výročí našeho založení, raději mlčet a nekázat tak dlouze. Ani příliš málo a ani příliš mnoho, tak akorát. Amen.

Občas je ovšem pro přátelství lepší čokoláda než sůl: a tu výbornou čokoládu dělají naše sestry trapistky z kláštera Naší Paní nad Vltavou.

Vše dobré a krásné Vám do zářijových dnů přeje,

O. Jiří, celerář opatství Nový Dvůr a jednatel společnosti Labora s.r.o.