Velikonoční speciál, 4. dubna 2025

Milí přátelé,

tento velikonoční speciál vám přináší zvlášť dobrou zprávu: „Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“ (Jn 1,5).

Světlo a temno. Síla této symboliky je srozumitelná každému. Dotýká se nás osobně
a bezprostředně. Temnoty, které v srdci zakoušíme, světlo, po kterém prahneme, jsou více než reálné. Jsou naším Jákobovým zápasem, ze kterého vystupujeme sice mnohdy vítězně, pokaždé však poraněni.

V liturgii symbolika světla a temnoty nabývá svého vrcholu o Velikonoční vigilii. Připravujeme se na ni 40 dnů a strohá krása postních zpěvů je ještě umocněna oproštěností liturgie Svatého týdne. Bohoslužby jsou omezeny na podstatné. Vtahují nás do tajemství vykoupení: „Život a smrt se střetly, podivný souboj svedly: Pán žití usmrcen, vládne živý,“ budeme zpívat v sekvenci Victimae paschali laudes.

Stále živá pro nás zůstává vzpomínka na dobu, kdy jsme jako novicové slavili v našem mateřském klášteru Sept-Fons Velikonoční vigilii. Pro tuto slavnostní chvíli zasedl za varhany náš profesor hudby, slepec. Mistrovské byly celé obřady. A vskutku nezapomenutelný byl okamžik obnovy křestních slibů. Jeho odpověď: „Věřím!“ hřměla a burácela tak mocně, že přehlušila ostatní. On, jemuž po celý život bylo odepřeno vidět světlo slunce, neměl v srdci temnotu. V jeho srdci zářilo nepřemožitelné světlo víry, Světlo Kristovo.

Za pár dní budeme znovu tyto silné chvíle prožívat. Opět zažehneme velikonoční oheň, symbol vzkříšeného Krista, symbol síly jeho proměňující lásky. Opět proříznou temnotu noci křehké plamínky našich svící a při obnově křestního slibu se zřekneme ducha zla, všeho, co působí,
i všeho, čím se pyšní, aby i z našeho srdce Kristovo světlo vyhnalo veškerou temnotu.

Ať světlo Kristovo, Světlo Života září ve vašich srdcích o Velikonocích i po celý rok!

VELIKONOČNÍ MLS MNICHŮ

O slavných časech mnišského života, o době pouštních otců, se traduje mnoho úžasného: recitování celého žaltáře, tedy vše 150 žalmů za jediný den, noci strávené ve chválách Božích, přijímání pokrmu jednou za týden, desítky let strávených na sloupu atd.

Tito „maximalisté“ evangelia odešli do egyptských, palestinských nebo syrských samot, aby se bojem se „starým člověkem“ v nich zrodil a posílil „člověk nový“. Za každou cenu se snažili zůstat pro své současníky neznámí: „Chceš-li, aby tě poznal Bůh, buď lidmi ignorován,“ řekl jeden
z nich. Ale to se jim nepodařilo! Velmi rychle se totiž stali zdrojem inspirace pro stovky, ne-li tisíce lidí, kteří za nimi přicházeli v naději, že obdrží slovo moudrosti, povzbuzení i útěchy.

Tito otcové, žijící většinu času jako poustevníci, měli krásný zvyk shromáždit se v sobotu navečer ke společnému bdění nazývanému synaxe, které bylo zakončené společným slavením eucharistie. Poté se vzájemně pohostili skrovnou stravou, většinou se jednalo o chléb z pšenice, ječmene nebo z cizrny, neboli hrachu římského, ve formě malých suchých placek.

Tento krásný zvyk nás inspiroval k tomu, abychom pro vás připravili ne nějakou placku z bobů, ale přímo velikonoční ovocnou pochoutku vyrobenou podle originální mnišské receptury. Přirozená sladkost fíků a jemnost mandlí se v ní harmonicky snoubí se svěží kyselostí brusinek. Je to skvělá příležitost k tomu, abyste si na ní po Velikonoční vigilii anebo na závěr slavnostního velikonočního oběda pochutnali v rodinném kruhu či s přáteli a utužili tak společenství. Dokonce se takové přátelské pohoštění může stát krásným zvykem. 

Na závěr dovolte kapku humoru právě z prostředí pouštních otců:

„Na konci synaxe se jeden starší zeptal nějakého bratra:

- Co si po tomto kázání myslíš o abba Markovi?

- Zdá se mi, že se v tom vyrovná našemu velkému abba Antonínovi.

- Ale abba Antonín nebyl kazatel!

- No, to je právě ono...“

Přeji Vám požehnané Velikonoce plné pokoje a radosti!

O. Jiří, celerář opatství Nový Dvůr a jednatel společnosti Labora s.r.o.