Citlivost, 17. září 2026

Milí přátelé,
léto je za námi a zářijová rána jsou už docela chladná. Pociťujeme to u nás zvláště proto, že celé jedno křídlo křížové chodby kláštera zůstává bez oken. Když kolem třetí hodiny ranní přicházíme na první noční modlitbu, Matutinum, svěží, někdy až mrazivý vzduch nás probouzí do jasné noci, v níž se chceme modlit za všechny, kdo jsou osamělí, nemocní nebo kdo prožívají nedostatek lidské blízkosti, stejně jako té Boží.

Máme zůstat citliví. Citliví k radostem, ale i k bolestem, které jsou místem setkání mezi lidmi. Modlitba, ticho a samota v nás mají tuto citlivost posilovat. Není to vždy příjemné, protože nám odhaluje i naše vlastní potřeby. Tam, kde je cit, a to i bolestný, je život.

Citlivost umožňuje soucit, ale také schopnost nechat si pomoci. A to je někdy náročnější než pomáhat druhým.
Podobně jako citlivá či suchá pleť potřebuje péči, tak i naše srdce, vědomé si své nenasycenosti, touží po útěše. Když pokožce nabídneme něco, co jí prospívá, její živé buňky si z toho dokážou vzít to, co potřebují ke své obnově. Je v tom něco krásného: i naše tělo má v sobě schopnost přijímat pomoc.

V přírodě je ukryto mnoho pokladů a jejich objevování je pro nás stále trochu dobrodružstvím. Uvědomujeme si také, že naše kosmetika nemá sloužit pouze ke zkrášlení. Pokud během bohoslužeb svěřujeme Bohu duše lidí, během dne se snažíme pečovat také o jejich těla.

Doufáme, že do konce září opět zavřeme a zasklíme křížovou chodbu, abychom se jednoho dne neprobudili do sněhové závěje, kterou bychom se museli cestou do kostela prohrabat. Ale okna i dveře do našeho e-shopu zůstávají stále otevřené. Tak nás zde můžete navštívit. Nebo pokud máte zrovna na srdci nějaký úmysl, neváhejte nám jej poslat, abychom jej zahrnuli do našich modliteb.

Z ticha modlitby,

Vaši mniši